Je naprosto v pořádku, že jsme po práci unaveni. Představa, že trávíme den prací a přijdeme domů po všech stránkách vysmátí a odpočatí, by signalizovala, že je něco v nepořádku. A skoro bych řekl, že je i v pořádku, že si nosíme domů i trochu z práce v hlavě.

Přesto, když je něčeho moc, tak je toho příliš. Proto musíme hledět na to, abychom minimalizovali stres přímo v práci a současně, abychom domů faktickou práci nosili jen opravdu výjimečně. Nechme stranou, že občasný stres nás vyburcuje k většímu výkonu, jenže když je trvalý, tak se dříve či později zhroutíme.

A co tedy dělat v samotné práci, abychom případný stres zmírnili?

1. Dbát na přátelské a hojné kolegiální vztahy.

2. Osobně sázím na alespoň mírnou vstřícnost. A současně na dovednost umět říkat ne.

3. Vnímat na zaměstnání vše pozitivní a připomínat si to.

4. K ostatním přistupovat pozitivně, co jen lze. Jednak to méně vyčerpává a současně se to určitě vrátí. Byť jistě ne stoprocentně. Oceňovat bychom měli i pozitivní kroky vedení.

5. Když je to jen trochu možné, neměli bychom zapomínat na humor a legraci.

6. I v zaměstnání si musíme dělat malé odpočinkové chvilky.

Samozřejmě značný kus pohody a množství stresu je jednoznačně na vedení.

1. Požadavky by měly být konzistentní a tedy předvídatelné. Neměly by se neočekávaně bez vysvětlení měnit ze dne na den. Právě předvídatelnost zvyšuje jistotu a tedy i pohodu.

2. Vedení by mělo být vždy usměvavé, vlídné a laskavé, což samozřejmě neznamená, že nemá nároky a požadavky.

3. I ono by mělo se zaměstnanci hojně i neformálně mluvit. Ovšem zaměstnanec musí cítit, že jakékoliv mluvení se neotočí proti němu. Není třeba se bát chválit a povzbuzovat.

4. Spokojený zaměstnanec bývá i pracovitější a loajálnější k podniku.

5. Většina porad by měla být co nejkratší, věcná.

6. Je dobré co nejvíc respektovat pracovní dobu - odpolední či dokonce podvečerní neplánovaná jednání s vedením nepodporují pozitivní atmosféru.

Václav Mertin